Pavel Klega [Pavel Adventurer] – profesionální bezdomovec na cestách

Ahoj, Pavle můžeš se nám na začátek představit?

Ahoj Matouši, říkám si dobrodružný kočovník, šarmantní pankáč a profesionální bezdomovec.

Měl si dobře placenou práci, co tě přimělo tuhle práci opustit a vydat se na cestu takzvané nejistoty?

Do 28 let jsem následoval standardní sociální program. Pilně jsem studoval a tvrdě pracoval. Měl jsme tehdy krásný plat, super bydlení v centru Brna, přítelkyni a vlastně všechno, co by člověk v mém věku potřeboval ke štěstí. Něco mému srdíčku přece jenom chybělo a proto jsem opustil zlatou klec a vyrazil mou největší pouť života.

Mnoho lidí si nedokáže představit udělat tenhle krok a vydat se na cestu nejistoty. Jaké to pro tebe bylo v začátcích, než se tvůj projekt nějak rozjel a nemusel si žít z úspor?

Zkoušel jsem už podnikat před tím a ledasco se naučil. Každý projekt ve svých začátcích je rizikový a to nebylo ani pro mně vyjímkou. Nad vodou mně držela víra v sebe sama a obrovská pracovitost mně posouvala vpřed.

Teď si absolvovat cestu do Afriky, na kolik tě taková cesta vyjde a z čeho ji převážně financuješ?

Poslední rok před cestou jsem si odkládal polovinu mé výplaty na spořící účet, vybral stavebko a rovněž udělal sbírku na hithitu. Během cesty mně lidé rovněž podpořili nějakou tou korunou. Celkově celý 30 měsíční projekt stál čtvrt melounu. Z toho však pouhých 100 tisíc stála cesta samotná a zbývající větší část byla investice do techniky, tak aby byl projekt co nejvíce vidět.

Procestoval si tisíce kilometrů, je nějaká země, kde si se necítil bezpečně?

Spíše než země to byli místa či konkrétní situace s konkrétními lidmi. Například když jsem přijel do Gruzie tak první noc jsem spal u pekaře v pekárně ve městě Batumi. Jeho mladší kamarád, který s námi večeřel šašlik nás později v noci vzbudil s tím, že tam nemůžu spát, protože pekař je na kluky. Hádali se tam aniž měl v té chvíli sebemenší tušení, co se děje. Nakonec jsem se ocitnul v noci na ulici a rozhozený z celé situace jsem se motal po městě měl strach. Nakonec jsem zapadl do hostelu a po dvou týdnech strávených v Batumi při čekání na íránské vízum, už mi město tak nebezpečné nepřišlo.

Máš i nějakou vtipnou historku z cest, na kterou rád vzpomínáš?

Těch bylo mnoho. Vtipné bylo, když jsem poprvé jedl velbloudí játru v Egyptě. Jakmile se jídlo vstřebalo, tak mi začalo celé tělo vibrovat asi tak jako když si člověk přilehne ruku a má neokysličenou krev v ní. Myslel jsem si tehdy, že umřu ale druhý den jsem byl naštěstí v pohodě.

 

 

Poznal si mnoho kultur a zemí, je nějaké země a kultura, která si tě získala?

Už když jsem navštívil Maroko v roce 2011, tak mně zaujala arabská kultura. Tzn. architektura, tradice, tance anebo jídlo. Proto jsem největší část cesty strávil na blízkém východě. Když to zjednoduším tak všude, kde měli datle tak mi bylo dobře.

Podle čeho si vybíráš místo, kam se zrovna vydáš?

Chtěl bych jednou procestovat a poznat celý svět ale aktuální místa vybírám podle toho kam mně moje srdce zrovna nejvíce táhne.  Například na začátku jsem cestoval hodně do západní Evropy, později mně přestala bavit a začal jsem více objevovat Evropu východní či balkánský poloostrov.

Jelikož si procestoval velkou škálu zemí, jaké nejexotičtější jídlo si na cestách jedl?

Na Bali jsem zkoušel živého cvrčka, což byl spíše hec, protože to byla potrava pro sovu v záchytné stanici. Chutnal jako smažené čipsy. V Albánii jsem vyzkoušel ovčí hlavu anebo již zmiňovanou velbloudí jártu, či velbloudí maso samotné, které mi připomínalo hovězí.

Tvoji vrstevníci už mají rodiny nebo se snaží usadit. Nebojíš se toho, že si jednou řekneš, že už si dávno mohl být usazený a žít poklidný život? A teď musíš všechno „dohánět“ ?

Na začátku to byla pro mne velká výzva pozorovat na fejsbuku jak se mí kamarádi žení a pořizují si děti. Rozhodně to na mně tlačilo a musel jsem se s tím nějak popasovat. Nakonec jsem tomu tlaku nepodlehl a šel si za tím, co jsme cítil v srdci. Myslím si, že všechno v mém životě má své načasování až se budu jednou usadit tak to udělám. Litovat určitě nikdy ničeho nebudu, protože už dávno žiji můj vysněný život a to je pro mne nejvíc.

Děkujeme ti moc za rozhovor, přejeme ti jen to nejlepší na cesty a hlavně nespočet příjemných zážitků. Chtěl by si něco vzkázat čtenářům našeho webu?

Děkuji za nabídku rozhovoru. Chtěl bych všem čtenářům popřát hodně odvahy nejen na cestách ale i v běžné životě.

 Oficiální web – www.paveladventurer.com

Jak se Vám líbil článek?

Related Posts

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *